Aktuality

11. října 2010

Divadlo Tréma 29 se spojilo s "žijícím klasikem" Janem Vodňanským

Divadlo Tréma 29 se spojilo s "žijícím klasikem" Janem Vodňanským V klubu Utopie na Bělehradské ulici se 19. října uskuteční setkání divadelního spolku Tréma 29 s vinohradským rodákem Janem Vodňanským. Jak k této spolupráci došlo a co na diváky chystají? Rozhovor s principálem Trémy 29 Markem Tarnovským (taky z Vinohrad).
 

Divadelní spolek Tréma 29 funguje již sedm let a za tu dobu si mezi pražskými amatéry vydobyl jisté jméno zejména dobře zvládnutou činohrou. Proč jste se najednou pustili i do představení kabaretního a literárního žánru?

Ono to není najednou. Sice jsme začínali třemi představeními klasické činohry, ale literárně-hudební večírky jsme pořádali pod názvem Trémolo od začátku. Pak vznikla i vysloveně kabaretní představení Z letošního konce světa na texty Ivana Wernische a Něco vám povím ze společné tvorby Vodňanského a Skoumala, byť bez přítomnosti autorů.

Kdo přišel s nápadem na společná představení s Janem Vodňanským? Ty nebo on?

Já. Došlo k tomu tak, že jsem Janovi napsal k narozeninám takovou parafrázi jeho slavných Priamých reportáží a jeho zaujala natolik, že mne pozval, abych ji přečetl na jeho vystoupení. A tak jsem skočil po příležitosti a nabídl mu trvalejší spolupráci. Přišlo mi to zajímavé.

Z jakého důvodu? Není Vodňanský jako autor a interpret přece jen příliš čitelný?

V jistém smyslu přirozeně ano, na jednu stranu opravdu jede již celá desetiletí ve stejných kolejích a ani repertoár se mu příliš nemění. Jenže mě přišlo, že on není jen klasik českého humoru žijící sám ze sebe, že v něm stále dříme ohromný klaun s nepřeberným tvůrčím potenciálem a také se schopností dělat věci jinak, šokovat i sám sebe.

A děláte ta představení jinak?

Rozhodně se snažíme – a reakce diváků jsou takové, že se nám to zřejmě daří. Využíváme jednak miniaturních prostor, v nichž odvázat se a případně si udělat ostudu tolik nebolí. Navíc je představení akustické, bez jakékoli technické pomoci, diváci sedí asi metr od nás... Myslím, že Jan není na takovouhle řekl bych až intimitu tak úplně zvyklý, i když už taky hrál ledaskde.

A vedle nezvyklého prostředí?

Zásadně trvám na velké míře improvizace. Jednotlivá představení jsou premiérou a derinérou zároveň a vznikají jako takový autorský ping-pong: pravidelně se s Honzou střídáme ve vymýšlení tématu dalšího představení a jeho přípravy. Jedná se vlastně o seminář na dané téma (erotika v pohádkách, psychotyp velkého detektiva pro 21. století), jehož účelem je nicméně i přes dávku humoru a nadsázky dobrat se podstaty věci. Prakticky to znamená, že například já vymyslím téma a název pořadu a Jan si připraví jakýs takýs rámec, do kterého pak já vstupuji, vyvádím ho z míry, matu diváky...

A pak zase naopak...

Ano. Hrajeme dvakrát do roka, představení bylo zatím pět. Jejich půdorys je přirozeně tvořen klasickou formou sklepního kabaretu, kdy se mluvené slovo střídá s hudbou, na to máme kytaristu Pavla Lišku a zpěvačku Janu Drábkovou. Vedle Skoumalových písniček, z nichž se snažíme vybrat ty přece jen méně známé, vznikají i nové, které Pavel skládá na Janovy texty.

Budou vaše přemiérově-derniérové kabarety poračovat i dál?

Jistě. Téma současného, podzimního „semináře“ jsem vymyslel já a je tedy na Honzovi, aby přišel s tématem pro jarní představení. Dokud nás to bude bavit a dokud budou chodit diváci, o které i přes minimální propagaci zatím nemáme nouzi, budeme hrát.

Medailonky

Jan Vodňanský (1941) patří k legendárním postavám českého intelektuálního kabaretu. Známý textař, spisovatel a autorsky zaměřený herec.

Marek Tarnovský (1973) je kmenovým autorem, režisérem, hercem a principálem divadelního spolku Tréma 29, povoláním tiskař a komerční grafik.

Foto: oba pánové