Rozhodnutím vlády z 8. února 2010 se mezi národní kulturní památky zařadilo 38 nových objektů (z toho pět movitých kulturních památek). Jedním z nich je kostel Nejsvětějšího srdce Páně na vinohradském náměstí Jiřího z Poděbrad, postavený podle návrhu slovinského architekta Jozipa Plečnika na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století.
Kostel byl mezi národní kulturní památky zařazen především proto, že jde o významnou ukázku moderní sakrální architektury inspirovanou starokřesťanskými bazilikami, a také proto, že jde o jednu z mála staveb Josipa Plečnika na našem území. Pro stavbu je charakteristická věž v celé šíři stavby s obřím proskleným průhledným ciferníkem hodin.
K zápisu stavby do seznamu národních kulturních památek se 17. března konalo slavnostní setkání na žižkovské radnici, kterého se zúčastnili zástupci radnice, ministerstva kultury, ředitelka Národního památkového ústavu, slovinský velvyslanec a také historik architektury Zdeněk Lukeš, který byl jednm z hlavních iniciátorů zápisu kostela mezi NKP. Účastníci se dohodli na společném postupu ve snaze zanést kostel i do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Pro srovnání: národních kulturních památek je v celé republice 236 (podle přehledu Národního památkového ústavu, který ale zřejmě neobsahuje poslední přírůstky - Plečnikův kostel v něm chybí, tzn. připočtěme těch 38 nových, které se oficiálně stanou národními kulturními památkami až prvního července), památek světového dědictví je u nás jen dvanáct.
Popis kulturní památky podle NPÚ:
Kostel nejsvětějšího srdce Páně - Náměstí Jiřího z Poděbrad (Praha 3)
Monumentální sakrální architektura s věží v celé šíři stavby při východní straně. Vystavěn v letech 1928-1932 podle plánů Josefa Plečnika z roku 1927. Podzemní prostory s kaplí upraveny Otou Rotmayerem. Sochařská výzdoba interiéru od Damiána Pešana, exteriéru od Bedřicha Stefana. Vynikající architektonické dílo.
Odkazy:
Článek na webu Žižkovské listy
Zpráva z oficiálního webu městské části
(Foto 2x S. Sojka, 1x archiv Vinohrady.cz, 1x převzato z webu Žižkovské listy)