Důkaz o tom, že povstání v květnu 1945 nebylo na Vinohradech procházkou růžovým sadem, poskytuje dodnes nejen řada pomníčků rozesetých kolem budovy rozhlasu i v ulicích, ale například i fotografie zveřejněná níže. Kde snímek vznikl, se dá snadno poznat podle kupole Národního muzea - je to vyústění Legerovy ulice do Čelakovského sadů.

Donedávna patrné byly stopy po bojích na náměstí Jiřího z Lobkovic - nárožní dům s Kouřimskou ulicí měl na omítce dobře viditelných několik zásahů. Zdejší boje byly vyvolány tím, že v budově školy sídlila německá posádka, kterou se povstalci snažili přimět ke kapitulaci. Jejich boj dodnes připomíná pomníček u tramvajové smyčky.

Prudké boje proběhly také u další školy, na žižkovské Pražačce. Rekonstrukci tehdejších událostí připravuje Klub vojenské historie ve spolupráci s radnicí Prahy 3 na pátek 7. května (podrobnosti viz webové stránky Prahy 3).

O svou budovu v Riegrových sadech svedli boj také Sokolové - strhující vyprávění o tom je zaznamenáno ve sborníku ke 110. výročí Sokola Královské Vinohrady: "V sokolovně byl tehdy německý vojenský lazaret s ozbrojenou ostrahou, která byla rozhodnuta hájit své dočasné sídlo do posledního dechu a pálit po každém, kdo se odváží k budově jen trochu přiblížit. Náš br. Komár přispěchal k sokolovně na rozhlasovou výzvu. Stál pod schodištěm na rohu Budečské a Polské spolu s dr. Schmidem. Jedinou jeho zbraní, kterou narychlo vzal z domova, bylo kladivo. Ostřelovač pálil na ně z okna ve 2. patře sokolovny pokaždé, když se snažili postoupit k budově. Když střelba na okamžik utichla, Komár se rozhodl k svrchovaně riskantnímu útoku. Vyběhl po schodišti (se 47 schody), kladivem rozbil sklo ve vstupních dveřích a překvapenou stráž ve vestibulu v rozhodujícím okamžiku kdo s koho zneškodnil úderem kladiva. Jeho jedinou myšlenkou v té chvíli bylo zneškodnit nebezpečného ostřelovače ve 2. patře. Rozběhl se po hlavním schodišti vzhůru a k němu se připojil další náš bojovník dorostenec Vohrna, který krátce po Komárovi vnikl do budovy rozbitými dveřmi. Oba se dostali až na podestu bezprostředně pod druhým patrem a před střelbou ostřelovače se snažili skrýt zalehnutím na schodišti. Bohužel ani v této poloze nebyli dostatečně před střelbou chráněni a pro Vohrnu se stal tento okamžik posledním v jeho kratičkém životě. Komár stačil ustoupit a rozhodl se zaútočit na ostřelovače z opačné strany. Cestou snad u stráže ve vestibulu, která padla pod jeho rukou, vzal ruční granát a přes tehdejší šatny a po zadním schodišti se dostal k severovýchodnímu vstupu do velkého sálu. Spolu s ním doběhl ke vstupu další odvážlivec Ivan Podhorský, který se stal svědkem neuvěřitelné události. Ostřelovač postřehl nebezpečí, které mu hrozilo a střelbou bránil oběma našim útočníkům vstoupit do sálu. Marně. Jakmile střelba na okamžik ustala, Komár neohroženě vběhl do sálu a vrhl granát úhlopříčně přes celý sál na ostřelovače stojícího u vchodu na galerii, zasáhl jej a granát byl nelítostný. Nutno podotknout, že Komár byl nedostižný ve vrhu granátem: vyhrál v 30. letech vojenský divizní závod ve vrhu granátem na hranici 80 m. Jeho neuvěřitelný zásah byl zřejmě momentem, který rozhodl o následné kapitulaci celého německého osazenstva v sokolovně."

Zdroj: sborník Sto deset let Sokola Královské Vinohrady