Sousední čtvrti

Vyšehrad

Legendy vyprávějící o české historii označují Vyšehrad za sídlo prvních přemyslovských knížat. Zde prý kněžna Libuše ve svém věšteckém vytržení předpověděla slávu Prahy a na základě této věštby pak nechala město založit.
 
Přestože archeologové a historikové tyto pověsti nepotvrdili (nejstarší památky zde nalezené se váží k 10. století), Pražané podléhají krásné a snad i tajemné atmosféře Vyšehradu, která z něj činí vyhledávané místo k odpočinku.
Doložitelná historie Vyšehradu je však také zajímavá. Vypráví o množství změn, které ovlivňovaly momentální význam místa. To si však vždy zachovávalo svou výjimečnost, ke které je předurčeno už svou polohou na skalním ostrohu na Vltavou.
Bazilika sv. Vavřince, z níž se zachovaly pouze základy, je nejstarší zde nalezenou památkou. Pochází ze 40. let 10. století, tedy z doby vlády bratrovraha, knížete Boleslava Ukrutného. V kostele se zachovala původní podlaha z dlaždic, na kterých jsou symboly temných sil. Chůze po nich znamenala jejich symbolické přemožení.
Také zde byly nalezeny nejstarší v Čechách nalezené mince - denáry knížete Boleslava II. a jeho synů Boleslava III. a Jaromíra. Razily se ve zdejší mincovně, což potvrzuje i na nich vyražené slovo Wisegradus.
Význam Vyšehradu prudce vzrostl ve druhé polovině 11. století, kdy se stal sídlem prvního českého krále Vratislava I. Ještě jako kníže, toho jména II., sídlil v knížecím paláci na Pražském hradě. Ve vedle stojícím biskupském paláci sídlil jeho bratr a pražský biskup Gebhard. Neměli se rádi. Jejich bratrská láska sice nebyla tak "horoucí", jako bratrská láska Boleslava III., Jaromíra a Oldřicha, kteří se po letech úkladů a nenávisti povraždili, ale i tak se Vratislav rozhodl přesídlit na Vyšehrad. Nechal si zde postavit královský palác, ze kterého se zachoval románský můstek (nejstarší v Čechách), spojující palác s tehdejším chrámem.
V roce 1070 dosáhl Vratislav založení vyšehradské kapituly, sboru církevních prelátů podřízených přímo papežskému stolci v Římě. Možná to byla tak trochu zlomyslnost namířená proti bratru Gebhardovi, do jehož pravomoci teď královské sídlo nespadalo. Se založením kapituly jsou spojeny další zajímavosti. Jednak znak kapituly - dva zkřížené svatopetrské klíče jsou dodnes znakem Vyšehradu. Dále pak založení chrámu sv. Petra, na který kníže podle legendy sám nanosil dvanáct nůší kamene do základů. Byla to románská trojlodní bazilika, která byla v průběhu staletí sedmkrát přestavována a její zasvěcení bylo změněno na sv. Petra a Pavla. Její současná podoba je neogotická a je dílem architekta Josefa Mockera. V chrámu byl také kníže Vratislav v roce 1086 korunován králem. Při té příležitosti také vzniklo mimořádné dílo, bohatě iluminovaný Kodex vyšehradský, který sloužil později jako korunovační evangelistář českých králů. Král Vratislav a jeho žena Svatava byli v chrámu také pohřbeni.
Zhruba po sto letech pak česká knížata přesídlila zpátky na Pražský hrad. Do té doby vyrostla na Vyšehradě ještě rotunda sv.Martina, jedna z pouhých tří rotund, zachovaných v Praze.
Na počátku třináctého století byl proboštem kapituly bratr královny Elišky Přemyslovny. Ta zde často pobývala po krachu svého manželství. Busta na rohu dnešní Vyšehradské vinárny připomíná, že zde v roce 1330 i zemřela.
Její syn Karel IV. se pak zasloužil o nebývalý rozkvět celé země a samozřejmě i o vzestup Vyšehradu. Podle nově ustaveného korunovačního řádu zde začínala korunovační slavnost. V předvečer korunovace se zde panovník klaněl památkám rodu Přemyslovců, lýčeným střevícům a brašně připomínající Přemysla Oráče. Místo připomínající kontinuitu Karlovy vlády s Přemyslovci bylo také důstojně přebudováno. Předně byl celý Vyšehrad obehnán hradbami, které navazovaly na opevnění Nového Města. Kopií jedné z gotických vyšehradských bran (dnes už neexistující) nazývané Špička je bludiště na Petříně. Také chrám a královský palác byly přebudovány ve slohu vrcholné gotiky. Právě v paláci Karel IV. v roce 1378 zemřel.
Po husitské bitvě na pankrácké pláni (odtud Vítězná pláň) byl Vyšehrad husity vypleněn.
V době Jiřího z Poděbrad zde vyrostlo městečko s radnicí a tržištěm, které bylo poničeno za vpádu Pasovských v roce 1611. V době třicetileté války se zbylé obyvatelstvo přestěhovalo do oblasti dnešních Psár a Vyšehrad začal být přestavován ve vojenskou pevnost. V průběhu pětatřiceti let byly vystavěny ohromné hradby, které jsou zde dodnes. Do pevnosti se prochází postupně dvěma branami, Táborskou a Leopoldovou. V hradbách jsou rozsáhlé kasematy, jejichž část je možné s průvodcem navštívit.
Další vlnu zájmu spojenou se zájmem o českou historii přineslo Vyšehradu devatenácté století, doba národního obrození. V té době sem byla přenesena jezdecká socha sv. Václava od Jana Jiřího Bendla, která stávala zhruba sto let uprostřed Václavského náměstí a inspirovala i jeho jméno. Později ji nahradila Myslbekova socha, němý svědek všech dějiných zvratů dvacátého století.
Až po druhé světové válce byla na trávník v místech bývalého královského paláce přenesena čtyři Myslbekova sousoší zdobící původně Palackého most, představující Přemysla a Libuši, Ctirada a Šárku, Lumíra a Píseň a Záboje a Slavoje.
S dobou obrození je spojeno také založení národního hřbitova. S iniciativou přišel spolek Svatobor a symbolicky bylo zvoleno místo, kde byl pohřben první přemyslovský král Vratislav. Hlavní hrobka byla nazvána Slavín a na hřbitově byly pochovávány významné osobnosti české kultury 19. a 20. století. Při procházce hřbitovem má člověk pocit, že procitl v učebnici. Hřbitov je také krásnou galerií funerální plastiky od sochařů zvučných jmen.
Povídání o historii Vyšehradu zakončím pověstí. Váže se ke třem kameným sloupům v Karlachových sadech. Vypráví o hříšném knězi, který se vsadil s čertem, že se mu nepodaří přinést kamenný sloup až z Říma dřív, než kněz na Vyšehradě odslouží mši. Bůh však stál na straně kněze a čertovi cestu ztěžoval. Když čert doletěl se sloupem na hřbetě nad vyšehradský chrám a zjistil, že prohrál, hodil sloup ve zlosti na střechu chrámu. Sloup střechu prorazil a rozbil se o zem na tři kusy. Po čase je lidé vynesli do sadů. Legenda je vymalována na východní stěně boční lodi chrámu sv.Petra a Pavla. Nabízí se však i varianta, že kamené sloupy jsou časomírou z pohanských dob.
Vyšehrad je místem na pověsti kromobyčejně bohatým, prý se tu prohání třicet čtyři strašidel a kdybyste sem náhodou zavítali po setmění a našli na zemi bílou růži, určitě ji nezvedejte, znamená to smrt!
 
Autor: Irena Tyslová